V této kapitole se od diferenciálního počtu reálných funkcí jedné reálné proměnné, probíraného v letním semestru v předmětu BI-MA1, přesuneme k integrálnímu počtu. Jak dále uvidíme, „integrace“ je v jistém smyslu inverzní procedurou k „derivaci“. Na začátku kapitoly o derivování (podkapitola Rychlost a hledání tečny) jsme uváděli jednoduchou fyzikálně motivovanou ukázku: známe-li závislost polohy objektu na čase, jsme pomocí derivování schopni odvodit okamžitou rychlost objektu v daném čase. Integrace nám naopak umožní ze známé závislosti okamžité rychlosti na čase (a z počáteční polohy) získat závislost polohy objektu na čase.
Vedle toho lze integraci také motivovat geometricky jakožto nástroj na výpočet obsahu plochy ohraničené grafem funkce a osou $x$. Podrobněji se k této úloze dostaneme v kapitole 3. V našem případě ji dále využijeme k odhadování asymptotického chování posloupností částečných součtů číselných řad, což bude obsahem kapitoly 4.