Často kladené dotazy (FAQ)
Tento text shrnuje nejčastější dotazy, problémy a omyly, na které studenti zejména na začátku semestru narážejí. Následující body nejsou vyčerpávající a mohou být doplňovány.
1. Zobrazení a funkce na
Hned na začátku zavádíme pojem ,,zobrazení na'' (resp. ,,funkce na''). Nejedná se o překlep, jak si řada studentů myslí. Ani jsme si tento pojem sami nevymysleli. Narazíte na něj v české literatuře celkem běžně. Často se také k označení této vlastnosti zobrazení používá cizí slovíčko ,,surjektivní'' (sur je francouzská předložka na).
Pro úplnost poznamenejme, že zobrazení je na, právě když jeho obor hodnot je celé . Jinak řečeno pro každé existuje splňující .
2. Na střední jsme to dělali/značili/nazývali jinak
To je možné a naprosto v pořádku. Neočekáváte ale přece, že všichni na celém světě budou ctít přístup, který jste na střední měli. Různí lidé mohou používát různé konvence a mít k tomu velmi dobré důvody.
Pokud studujete nějaký materiál, pak je rozumné se nejprve seznámit s jazykem, který tento materiál používá. Například v poznámkách k BI-ZMA je hned na začátku uveden seznam symbolů a na konci rejstřík pojmů umožňující snadno konkrétní definice dohledat.
Jako konkrétní případ uveďme pojmy týkající se monotonie funkcí a posloupností (rostoucí, ostře rostoucí, nerostoucí aj.). Existuje mnoho variant tohoto názvosloví. My používáme pouze jednu, aby nedocházelo ke zmatkům. Viz přednášky a poznámky k přednáškám.
Tato poznámka se netýká jenom matematiky ale platí naprosto obecně. Přeci neexistuje právě jeden programovací jazyk!
3. Inkluze
V předmětu BI-ZMA používáme pro inkluzi pouze symbol a nerozlišujeme mezi vlastní a nevlastní podmnožinou. Tj. inkluze platí právě tehdy, když každý prvek množiny patří do množiny . Speciálně pro libovolnou množinu platí . V celém kurzu bez problému vystačíme s tímto jedním pojmem.
V textech, kde se mezi vlastní a nevlastní podmnožinou rozlišuje, bývá zvykem k tomu využívat i speciální značení a .
4. Definiční obory trigonometrických funkcí
Funkce , , nejsou prosté a tudíž k nim neexistují inverzní funkce. Lze je ovšem zúžit na obor, kde jsou prosté a k těmto prostým zúžením pak sestrojit inverzní funkce. Je ale nekonečně mnoho způsobů, jak tyto funkce zúžit a vyrobit tak prosté funkce. Standardní volba je následující
Odtud plynou následující vztahy
5. Nula na nultou
Algebraický výraz definujeme jako . Nula v exponentu vyjadřuje prázdný součin (není co násobit) a výsledkem je proto neutrální prvek vůči násobení, tedy . Podobně u prázdné sumy je výsledkem , neutrální prvek vůči sčítání.
To ovšem neznamená, že každá limita "typu" je !
6. Nutná podmínka, směr implikace
Pokud platí implikace , pak o často mluvíme jako o nutné podmínce pro . Pokud neplatí, pak nutně nemůže platit (protože kdyby platilo, pak platí ).
Studenti mají často tendenci směr implikace obracet. Například na přednáškách si budeme formulovat následující větu: Pokud je řada konvergentní, potom . Z nějakého neznámého důvodu pak někteří studenti v písemkách tvrdí, že pokud , pak je řada konvergentní. To je samozřejmě holý nesmysl.
7. Přirozený definiční obor
Je-li funkce zadána předpisem bez dalšího komentáře o definičním oboru, pak pod přirozeným definičním oborem funkce máme na mysli množinu všech reálných čísel, pro něž má výraz smysl jakožto reálné číslo. Nedělám žádný průnik s přirozenými čísly!