Pro \(0 < a \neq 1\) funkci53 \begin{equation*} f(x) = a^x, \quad x\in D_f = \R,\end{equation*} nazýváme exponenciálou o základu \(a\). Tato funkce rozšiřuje mocninnou funkci ze začátku této podkapitoly i na neceločíselné exponenty. Pro libovolná reálná \(x\) a \(y\) platí známé vzorce \begin{equation*} a^x \cdot a^y = a^{x+y} \quad \text{a} \quad \big(a^x\big)^y = a^{xy}.\end{equation*} Na obrázku 4.14 je znázorněn známý průběh funkce \(f\) pro různé základy \(a\).
Poznamenejme, že předchozí odstavec nelze považovat za definici exponenciální funkce. Jde spíše o dohodnutí značení. Problému, jak skutečně funkci oplývající uvedenými vlastnostmi zkonstruovat, se budeme věnovat v průběhu BI-ZMA.
Obrázek 4.14: Exponenciální funkce.
Obecně lze říci, že pro \(a > 1\) je \(f\) ostře rostoucí (\(f(x) < f(y)\) kdykoliv \(x < y\)), \(D_f = \R\) a \(H_f = (0,+\infty)\). Pro \(a < 1\) je \(f\) ostře klesající (\(f(x) > f(y)\) kdykoliv \(x < y\)), \(D_f = \R\) a \(H_f = (0,+\infty)\).
Exponenciální funkce není sudá, lichá, ani periodická.
Inverzní funkci k exponenciální funkci o základu \(a\), \(0 < a \neq 1\), kterážto je prostá, nazýváme logaritmem o základu \(a\) a značíme \(\log_a\). Definičním oborem exponenciální funkce bylo celé \(\R\) a oborem hodnot interval \((0,+\infty)\). Odtud plyne, že definičním oborem logaritmu je \(D_{\log_a} = (0,+\infty)\) a oborem hodnot logaritmu je \(H_{\log_a} = \R\).
S logaritmem se čtenář již v praxi jistě nepřímo setkal. Například Richterova stupnice (vyjadřující intenzitu otřesů) nebo decibelová škála (měřící intenzitu zvuku) jsou logaritmické.
Obrázek 4.15: Grafy několika logaritmických funkcí s různými základy.
Z vlastností exponenciály lze odvodit důležité vlastnosti logaritmu,
Čtenář je jistě seznámen s operací tzv. odlogaritmování. Tedy tvrzením, že pokud \begin{equation*} \log_a x = \log_a y,\end{equation*} pro nějaká \(x,y > 0\) a \(0 < a \neq 1\), pak \begin{equation*} x = y.\end{equation*} Tato operace není nijak magická. Jde pouze o využití prostoty funkce \(\log_a\). Stejná úprava je korektní pro libovolnou prostou funkci (v případě prosté funkce \(f\) je totiž rovnost obrazů \(f(x) = f(y)\) ekvivalentní rovnosti vzorů \(x = y\))!