V této kapitole se od diferenciálního počtu přesuneme k další části látky, integrálnímu počtu. Jak dále uvidíme, „integrace“ je v jistém smyslu inverzní procedurou k „derivaci“. Na začátku kapitoly o derivování (podkapitola 6.1) jsme uváděli jednoduchou fyzikálně motivovanou ukázku: známe-li závislost polohy na čase jsme pomocí derivování schopni odvodit okamžitou rychlost tělesa v daném čase. Integrace nám naopak umožní ze známé závislosti okamžité rychlosti na čase (z počáteční polohy) získat závislost polohy tělesa na čase.
Vedle toho lze integraci také motivovat geometricky jakožto nástroj na výpočet obsahu plochy ohraničené grafem funkce a osou \(x\). Podrobněji se k této úloze dostaneme v kapitole 9.