• 1 Úvod
  • 2 Základní pojmy
  • 3 Reálné posloupnosti
  • 4 Číselné řady
  • 5 Limita a spojitost funkce
  • 6 Derivace
  • 7 Taylorovy polynomy
  • 8 Primitivní funkce
  • 9 Riemannův integrál
  • 10 Další příklady a aplikace
  • 11 Přehled použitého značení
  • Index Literatura

    7.5 Příklady

    Tuto kapitolu uzavřeme několika řešenými příklady.

    Příklad 7.22

    Nalezněte vzorec pro výpočet hodnoty funkce \(\sin\) pro všechna reálná \(x\) s přesností \(10^{-7}\). Díky periodicitě a tvaru35 funkce \(f = \sin\) stačí nalézt vzorec s požadovanou přesností pro \(x\) z intervalu \((0,\frac{\pi}{2})\). Podle Taylorovy věty pro \((2n+2)\)-tý Taylorův polynom se středem v \(0\) platí \begin{equation*} \sin(x) = \sum_{k=0}^n \frac{(-1)^k}{(2k+1)!} x^{2k+1} + \underbrace{\frac{f^{(2n+3)}(\xi_{n,x})}{(2n+3)!} x^{2n+3}.}_{R_{2n+2}(x)}\end{equation*} Indexy u symbolu \(\xi_{n,x}\) nám připomínají, že tento závisí na \(x\) a \(n\). Protože derivace lichého řádu funkce \(\sin\) je – až na střídající se znaménko – funkce \(\cos\), můžeme zbytek pro \(x\in\big(0,\frac{\pi}{2}\big)\) odhadnout: \begin{equation*} \big| R_{2n+2}(x) \big| \leq \frac{1}{(2n+3)!} |x|^{2n+3} < \frac{\big(\frac{\pi}{2}\big)^{2n+3}}{(2n+3)!} =: a_n.\end{equation*} Hodnoty \(a_n\) jsou uvedeny v tabulce 7.2. Vidíme, že pro \(n=5\) je \(a_n\) poprvé menší než \(10^{-7}\). Tudíž můžeme uzavřít, že se pro každé \(x\in\big(0,\frac{\pi}{2}\big)\) hodnota \(\sin(x)\) liší od výrazu \begin{equation*} x - \frac{x^3}{3!} + \frac{x^5}{5!} - \frac{x^7}{7!} + \frac{x^9}{9!} - \frac{x^{11}}{11!}\end{equation*} nejvýše o \(10^{-7}\).

    \(n\) \(a_n\)
    \(1\) \(8.0\cdot10^{-2}\)
    \(2\) \(4.7\cdot10^{-3}\)
    \(3\) \(1.6\cdot10^{-4}\)
    \(4\) \(3.6\cdot10^{-6}\)
    \(5\) \(5.7\cdot10^{-8}\)
    \(6\) \(6.7\cdot10^{-10}\)

    Tabulka 7.2: K příkladu 7.22 o aproximaci funkce sinus.

    Příklad 7.23

    Z předchozího výkladu by mohl čtenář získat dojem, že k zlepšení přesnosti aproximace funkce \(f\) pomocí jejího Taylorova polynomu \(T_n\) je vždy dostačující zvolit vhodně velké \(n\). V tomto příkladu si ukážeme příklad funkce, která tuto domněnku vyvrací. Uvažme funkci \begin{equation*} f(x) = \begin{cases} e^{-1/x^2}, & x \neq 0, \\ 0, & x = 0. \end{cases}\end{equation*} Graf této funkce je uveden na obrázku č. 7.7. Čtenář si samozřejmě průběh této funkce může vyšetřit sám. Pojďme vypočítat její \(n\)-tý Taylorův polynom v bodě \(a=0\). Její derivaci v nule musíme spočítat z definice (pokud bychom zderivovali funkční předpis pro \(f(x)\) pro nenulová \(x\), tak dostaneme derivaci jen pro nenulová \(x\)), tedy \begin{equation*} f'(0) = \lim_{x \to 0} \frac{e^{-1/x^2} - 0}{x - 0} = \lim_{y \to \pm\infty} \frac{y}{e^{y^2}} = \lim_{y \to \pm\infty} \frac{1}{2ye^{y^2}} = 0.\end{equation*} Nyní se zamysleme nad tím, jak budou vypadat derivace funkce \(f\) vyšších řádů pro nenulová \(x\). Tvrdíme, že pro \(x \neq 0\) a \(k \in \mathbb{N}\) platí \begin{equation*} f^{(k)}(x) = \frac{e^{-1/x^2}}{x^{k+2}} P_k(1/x),\end{equation*} kde \(P_k(z)\) je polynom stupně \(2k-2\). Toto tvrzení můžeme snadno dokázat indukcí. Pro \(k = 1\) máme \begin{equation*} f'(x) = \frac{e^{-1/x^2}}{x^3}, \quad x \neq 0,\end{equation*} tj. \(P_k(z) = 1\). Nechť nyní tvrzení platí pro \(k \in \mathbb{N}\), proveďme indukční krok \begin{align*} f^{(k+1)}(x) &= \left( f^{(k)} \right)'(x) = \left( \frac{e^{-1/x^2}}{x^{k+2}} P_k(1/x) \right)' = \\ &= e^{-1/x^2} \left( \frac{\frac{2}{x^2} -k -2}{x^{k+3}} P_k(x) - \frac{1}{x^{k+3}} P'_k(x) \right) = \\ &= \frac{e^{-1/x^2}}{x^{k+3}} \underbrace{\left( \left(\frac{2}{x^2} - k - 2\right) P_k(1/x) - P'_k(1/x) \right)}_{P_{k+1}(1/x)},\end{align*} na pravé straně opravdu vidíme, že \(P_{k+1}(z)\) je polynom stupně \(2 + 2k-2 = 2k\). Nyní opět matematickou indukcí dokažme, že \(f^{(k)}(0) = 0\) pro přirozené \(k\). Pro \(k = 1\) jsme toto tvrzení již ověřili. předpokládejme, že tvrzení platí pro \(k\in\mathbb{N}\). Potom analogickým výpočtem jako výše dostáváme \begin{align*} f^{(k+1)}(0) &= \lim_{x \to 0} \frac{f^{(k)}(x) - f^{(k)}(0)}{x - 0} = \lim_{x \to 0} \frac{\frac{e^{-1/x^2}}{x^{k+2}} P_k(1/x)}{x} = \\ &= \lim_{y \to \pm\infty} \frac{y^{k+3} P_k(y)}{e^{y^2}} = 0.\end{align*} Pro \(n\)-tý Taylorův polynom této funkce proto platí \(T_n(x) = 0\). Ať je \(n\) jaké chce, tak stále máme nulový polynom. Pro tuto funkci je tedy hodnota \(f(x)\) totožná s hodnotu \(R_n(x)\) pro libovolné \(x\). Poloměr konvergence příslušné Taylorovy řady je triviálně nekonečný.

    Obrázek 7.7: Graf funkce \(f\) z příkladu 7.23. Tato funkce u nuly jde velmi rychle k nule.

    Taylorovy polynomy nejsou jediným nástrojem použitelným pro výpočet funkčních hodnot elementárních funkcí. Tuto kapitolu zakončíme dvěmi krátkými poznámkami tímto směrem.

    Poznámka 7.24 (CORDIC)

    Kapesní kalkulátory většinou přímo nepoužívají mocninné rozvoje pro výpočet hodnot trigonometrických funkcí (\(\sin\), \(\cos\), \(\mathrm{tan}\), atd.). Často využívají algoritmus CORDIC. Ten k výpočtu například funkčních hodnot funkce \(\sin\) rafinovaně využívá

    1. součtové vzorce pro trigonometrické funkce,
    2. vzorky, tj. v programu uložené hodnoty funkce \(\sin\) předem napočtené (například pomocí Taylorova polynomu) pro jistou množinu úhlů.
    První implementace tohoto algoritmu pochází z roku 1959 a byla využita v navigačním počítači bombardéru B-58.

    Poznámka 7.25 (Padého aproximace)

    Padého aproximace funkcí místo polynomů využívá racionální lomené funkce, tj. podíl dvou polynomů. Takváto funkce je stále elementární v tom smyslu, že její funkční hodnoty lze počítat opět pouze pomocí algebraických operací sčítání, násobení a dělení čísel. Je-li \(f\) zadaná funkce tak se Padého metoda snaží najít polynomy \(P(x)\) a \(Q(x)\) takové, aby rovnost \begin{equation*} f(x) \approx \frac{P(x)}{Q(x)}\end{equation*} přibližně platila na okolí zadaného bodu.