Při výpočtu limit posloupností často nevyužíváme přímo definici, ale znalost několika základních limit, viz předchozí kapitolu. Znalosti těchto základních limit lze využívat při výpočtu limit složitějších funkcí. Podobně tomu bylo i u posloupností. Ukažme si tedy, jak s limitami funkcí pracovat.
Nejprve si rozmysleme, jaký je vztah mezi jednostrannými a oboustrannými limitami.
Nechť \(a\in\mathbb{R}\). Limita \(\displaystyle\lim_{x\to a} f(x)\) existuje a je rovna \(c\in\overline{\mathbb{R}}\), právě když existují obě jednostranné limity \(\displaystyle\lim_{x\to a_+} f(x)\) a \(\displaystyle\lim_{x\to a_-} f(x)\) a obě jsou rovny \(c\).
K důkazu si stačí rozmyslet obě implikace.
Předešlou větu často využíváme na vyvracení existence oboustranné limity. Přesněji formulujeme následující tvrzení.
Nechť \(f\) je funkce a bod \(a\in\mathbb{R}\). Platí-li aspoň jedna z podmínek
Limita \begin{equation*} \lim_{x\to 0} \sgn x\end{equation*} neexistuje. Skutečně, pro jednostranné limity platí \begin{equation*} \begin{aligned} \lim_{x\to 0_+} \sgn x &= 1, \\ \lim_{x\to 0_-} \sgn x &= -1. \end{aligned}\end{equation*} Podle předchozího důsledku oboustranná limita nemůže existovat (\(1\neq -1\)). Na tomto místě je vhodné si připomenout graf funkce signum!
Limita \begin{equation*} \lim_{x\to 0} \frac{1}{x}\end{equation*} neexistuje. Opravdu, na konci předešlé podkapitoly jsme odvodili, že \begin{equation*} \lim_{x\to0 +} \frac{1}{x} = +\infty \quad \text{a} \quad \lim_{x\to 0-} \frac{1}{x} = -\infty.\end{equation*}
Další věta nám ukazuje, jak souvisí pojmy „limita posloupnosti“ a „limita funkce“. Díky této větě můžeme některé limity posloupností počítat pomocí znalosti limity funkcí. Výhoda tohoto postupu spočívá v tom, že na limity funkcí můžeme použít nástroje diferenciálního počtu (jako například l'Hospitalovo pravidlo), které pro posloupnosti nemáme k dispozici.
\(\displaystyle \lim_{x\to a} f(x) = c\), právě když je \(f\) definována na okolí bodu \(a\) (s možnou výjimkou bodu \(a\)) a pro každou posloupnost \((x_n)_{n=1}^\infty\) s limitou \(a\) a splňující
Vynecháváme.
\(\square\)Podmínku v rovnici (5.1) lze slovně přeformulovat takto: všechny členy posloupnosti \((x_n)_{n=1}^\infty\) patří do definičního oboru funkce \(f\) a žádný z nich není roven \(a\).
Důkaz Heineho věty vynecháváme. Implikace v jednom směru je snadná (rozmyslete která), druhá je již komplikovanější. Po drobné modifikaci platí Heineho věta i pro jednostranné limity funkce.
\(\displaystyle\lim_{x\to a-} f(x) = c\), resp. \(\displaystyle\lim_{x\to a+} f(x) = c\), právě když je \(f\) definována na levém, resp. pravém, okolí bodu \(a\) a pro každou posloupnost \((x_n)_{n=1}^\infty\) s limitou \(a\) a splňující \begin{equation*} \{x_n\, |\, n\in\mathbb{N}\} \subset D_f \cap (-\infty,a), \quad \textrm{resp.} \quad \{x_n\, |\, n\in\mathbb{N}\} \subset D_f \cap (a,+\infty),\end{equation*} platí \(\displaystyle\lim_{n\to\infty} f(x_n) = c\).
Z dřívější přednášky o posloupnostech víme (viz větu 3.36), že pro libovolné \(k \in \mathbb{N}\) a pro libovolnou posloupnost \((a_n)_{n=1}^\infty\) splňující \(a_n \geq 0\) a \(\displaystyle \lim_{n\to\infty} a_n = \alpha \in \langle 0, +\infty)\) platí \(\displaystyle \lim_{n\to\infty} \sqrt[k]{a_n} = \sqrt[k]{\alpha}\). Heineho věta (věta č. 5.13) pak implikuje \begin{equation*} \lim_{x \to \alpha} \sqrt[k]{x} = \sqrt[k]{\alpha}\end{equation*} pro každé \(\alpha \in \langle 0, +\infty )\). Tento fakt lze alternativně dokázat i přímo z definice limity funkce \(\sqrt[k]{x}\) v bodě \(\alpha\).
Heineho věta nám dále umožňuje zformulovat jednoduché kritérium pro vyvrácení existence (jednostranné) limity.
Nechť \(f\) je funkce definovaná na okolí bodu \(a\in\overline{\mathbb{R}}\) a \((x_n)_{n=1}^\infty\), \((z_n)_{n=1}^\infty\) jsou dvě reálné posloupnosti patřící do \(D_f\), mající limitu \(a\) a splňující podmínky \(x_n \neq a\) a \(z_n \neq a\) pro všechna \(n\in\mathbb{N}\). Pokud limity \begin{equation*} \lim_{n\to\infty} f(x_n) \quad \textrm{a} \quad \lim_{n\to\infty} f(z_n)\end{equation*} existují a jsou různé, nebo alespoň jedna z nich neexistuje, potom limita \(\displaystyle\lim_{x\to a} f(x)\) neexistuje.
Limita \begin{equation*} \lim_{x\to 0} \sin \frac{1}{x}\end{equation*} neexistuje. Označme \(f(x) \ceq \sin \frac{1}{x}\) a položme \begin{equation*} x_n \ceq \frac{1}{2\pi n}, \quad z_n \ceq \frac{1}{2\pi n + \frac{\pi}{2}} \quad \textrm{pro} \ n\in\mathbb{N}.\end{equation*} Tyto posloupnosti splňují \begin{equation*} \lim_{n\to\infty} x_n = \lim_{n\to\infty} z_n = 0 \quad \textrm{a} \quad \{x_n | n\in\mathbb{N}\} \cup \{z_n | n\in\mathbb{N}\} \subset D_f = \mathbb{R} \smallsetminus \{0\}.\end{equation*} Konečně \begin{equation*} \begin{aligned} \lim_{n\to\infty} f(x_n) &= \lim_{n\to\infty} \sin (2\pi n) = 0, \\ \lim_{n\to\infty} f(z_n) &= \lim_{n\to\infty} \sin \left( 2\pi n + \frac{\pi}{2} \right) = \sin \frac{\pi}{2} = 1. \end{aligned}\end{equation*} Pro představu uvádíme obrázek 5.3. Z obrázku je patrné, že limita posloupnosti obrazů závisí na způsobu jakým se k bodu \(0\) blížíme28.
Obrázek 5.3: Graf funkce \(\sin \frac{1}{x}\). Limita této funkce v bodě \(0\) neexistuje.
Velmi často se setkáváme se součtem, součinem, či podílem funkcí. Pro jejich limity platí analogická věta jako v případě posloupností. Porovnejte tuto větu s větou 3.31.
Nechť \(f\) a \(g\) jsou funkce a \(a\) prvek \(\overline{\mathbb{R}}\). Potom \begin{equation*} \begin{aligned} \lim_a (f + g) &= \lim_a f + \lim_a g, \\ \lim_a f \cdot g &= \lim_a f \cdot \lim_a g, \\ \lim_a \frac{f}{g} &= \frac{\lim_a f}{\lim_a g}, \end{aligned}\end{equation*} platí v případě, že výrazy na pravé straně jsou definovány a v posledním případě za předpokladu, že \(\frac{f}{g}\) je definována na okolí bodu \(a\) s možnou výjimkou bodu \(a\) samotného.
Důkaz této věty je potřeba provést ve všech možných případech29. Ukážeme pouze případ součtu konečných limit, \(\lim_a f = c \in \mathbb{R}\), \(\lim_a g = d \in \mathbb{R}\), \begin{equation*} x\in H_a \quad \Rightarrow \quad |f(x) - c| < \frac{\veps}{2} \ \text{a} \ |g(x) - d | < \frac{\veps}{2}.\end{equation*} Je-li tedy \(x\in H_a\), pak pomocí trojúhelníkové nerovnosti platí \begin{equation*} |f(x) + g(x) - c - d| = \big|\big(f(x) - c\big) + \big(g(x) - d\big)\big| \leq |f(x) - c| + |g(x) - d| < \frac{\veps}{2} + \frac{\veps}{2} = \veps.\end{equation*} Tudíž \(\lim_a (f + g) = c + d\).
\(\square\)Poznamenejme, že analogická věta platí i pro jednostranné limity. Počítat limitu polynomů je díky předcházející větě velmi jednoduché.
Buď \(P(x)\) libovolný polynom a \(a\in\mathbb{R}\). Potom \begin{equation*} \lim_{x\to a} P(x) = P(a).\end{equation*} Již jsme ukázali, že \(\displaystyle\lim_{x \to a} x = a\) a víme \(\displaystyle\lim_{x \to a} c = c\). Použijeme-li mnohonásobně větu o limitě součtu a součinu funkcí (věta 5.18), ihned dostaneme tvrzení uvedené na začátku našeho příkladu. Například tedy platí \begin{equation*} \lim_{x\to 2} \big( x^2-3x+1 \big) = 2^2 - 3\cdot 2 + 1 = -1.\end{equation*}
O něco složitější je počítat limitu racionálních lomených funkcí. Zde už může nastat více možných situací. Veškeré nástroje už ale máme připravené a následující příklad jen demonstruje jejich aplikaci.
Vypočtěte limitu funkce \begin{equation*} f(x) = \frac{x^4 + 2x^2 - 3}{x^3 -3x^2 + 2x}\end{equation*} v bodech \(a = -1\), \(b = 1\), \(c = 2\) a \(d=-\infty\). Nejprve si všimněme, že jmenovatel lze rozložit na kořenové činitele \begin{equation*} x^3 - 3x^2 + 2x = x(x-1)(x-2),\end{equation*} tudíž \(D_f = \mathbb{R} \smallsetminus \{0,1,2\}\). Pro výpočet limity v bodě \(a = -1\) můžeme proto použít větu o limitě podílu, \begin{equation*} \lim_{x\to a} f(x) = \frac{\lim_{x\to a} x^4 + 2x^2 - 3}{\lim_{x\to a} x^3 - 3x^2+2x} = \frac{0}{-6} = 0.\end{equation*} Dále, před výpočtem limity v bodě \(d\) upravme výraz pro \(f(x)\) následovně \begin{equation*} f(x) = \frac{x^4\left( 1 + \frac{2}{x^2} - \frac{3}{x^4} \right)}{x^3\left( 1 - \frac{3}{x} + \frac{2}{x^2} \right)} = x \cdot \frac{1+\frac{2}{x^2} - \frac{3}{x^4}}{1 - \frac{3}{x} + \frac{2}{x^2}}.\end{equation*} Použijeme-li nyní větu o limitě součtu a podílu, dostáváme \begin{equation*} \lim_{x\to d} f(x) = -\infty \cdot \frac{1}{1} = - \infty.\end{equation*} Pro výpočet limit v bodech \(b\) a \(c\) je vhodné upravit na součin kořenových činitelů i čitatel, \begin{equation*} f(x) = \frac{(x^2 + 3)(x^2 - 1)}{x(x-1)(x-2)} = \frac{(x^2+3)(x-1)(x+1)}{x(x-1)(x-2)} = \frac{(x^2+3)(x+1)}{x(x-2)}, x\in D_f.\end{equation*} Tudíž, opět pomocí předešlých vět, \begin{equation*} \lim_{x\to b} = \frac{8}{-1} = -8, \quad \lim_{x\to c} f(x) \ \text{neexistuje}.\end{equation*} Neexistence poslední limity plyne z nerovnosti jednostranných limit, \begin{equation*} \lim_{x\to c+} f(x) = \frac{21}{2} \cdot (+\infty) = +\infty, \quad \lim_{x\to c-} f(x) = \frac{21}{2} \cdot (-\infty) = -\infty\end{equation*} Je dobré porovnat naše výsledky s grafem uvažované funkce, viz obrázek č. 5.4.
Obrázek 5.4: Graf racionální lomené funkce z příkladu č. 5.20.
Vypočtěte limitu \begin{equation*} \lim_{x\to 2} \frac{x^2 + x - 2}{x^3 - x^2 - x +1}.\end{equation*} V bodě \(x=2\) je jmenovatel roven \(3\), což je nenulové číslo. Podle věty o limitě podílu proto ihned dostáváme \begin{equation*} \lim_{x\to 2} \frac{x^2 + x - 2}{x^3 - x^2 - x +1} = \frac{4}{3}.\end{equation*}
Vypočtěte limitu \begin{equation*} \lim_{x\to 1} \frac{x^2 + x - 2}{x^3 - x^2 - x + 1}.\end{equation*} Nyní je limita typu \(\frac{0}{0}\). Z polynomů v čitateli a jmenovateli proto můžeme vytknout kořenový činitel \(x-1\), \begin{equation*} \lim_{x\to 1} \frac{x^2 + x - 2}{x^3 - x^2 - x + 1} = \lim_{x\to 1} \frac{(x-1)(x+2)}{(x-1)(x^2-1)} = \lim_{x\to 1} \frac{x+2}{x+1} \cdot \frac{1}{x-1}.\end{equation*} Protože ale pro jednostranné limity platí \begin{equation*} \lim_{x\to 1_\pm} \frac{x+2}{x+1} \cdot \frac{1}{x-1} = \frac{3}{2} \cdot (\pm\infty) = \pm\infty,\end{equation*} původní limita podle důsledku 5.10 neexistuje.
Mnoho funkcí, na které narazíme, jsou složené funkce. Následující důležitá věta nám umožňuje počítat jejich limity, aniž bychom se museli obracet na definici limity.
Nechť \(f\) a \(g\) jsou funkce, \(a,\,b,\,c\) jsou prvky \(\overline{\mathbb{R}}\) a platí tři podmínky
Vynecháváme.
\(\square\)Podmínka v bodě tři je důležitá. Například pokud uvážíme \(f(x) = \sgn \frac{1}{x^2}\) a \(g(x) = 0\), pak \begin{equation*} \lim_{x\to 0} g(x) = 0 \quad \text{a} \quad \lim_{x\to 0} f(x) = 1.\end{equation*} Podmínky v bodě jedna a dva jsou tedy splněny, ale ani jedna podmínka v bodě tři neplatí. Dále, složená funkce \(f\circ g\) neexistuje, její definiční obor je prázdná množina. Nemá proto ani smysl počítat její limitu. Hrubě řečeno lze říci, že pokud se vnitřní funkce na okolí bodu \(a\) nechová „pěkně“, nesplňuje bod tři předchozí věty, pak limita složené funkce nemusí existovat.
Vypočtěme limitu \begin{equation*} \lim_{x \to 1} e^{-\frac{1}{(x-1)^2}}.\end{equation*} Označme \begin{equation*} f(x) = e^{x} \quad \text{a} \quad g(x) = -\frac{1}{(x-1)^2}.\end{equation*} Na cvičení ověříte, že (1. a 2. předpoklad věty o limitě složené funkce) \begin{equation*} \lim_{x\to 1} \frac{-1}{(x-1)^2} = -\infty \quad \text{a} \quad \lim_{x\to-\infty} e^{x} = 0.\end{equation*} Dále například pro \(H_1(1) = (0,2)\) platí \(g(x) \neq -\infty\) pro všechna \(x \in H_1(1)\setminus\{1\}\). První možnost v 3. předpokladu je tedy splněna. Větu o limitě složené funkce lze aplikovat a dostáváme výsledek \begin{equation*} \lim_{x \to 1} e^{-\frac{1}{(x-1)^2}} = 0.\end{equation*}