Pomocí pojmu posloupnosti můžeme formalizovat procesy probíhající v diskrétních krocích. Například posloupnost měření průměrné denní teploty v jistém místě, nebo posloupnost aproximací řešení jisté úlohy (tímto způsobem funguje celá řada numerických algoritmů, jen členy těchto posloupností nejsou pouhá čísla, ale například matice nebo vektory; k pochopení konceptu limity nám pro začátek hřiště reálných čísel bude zcela stačit). V této kapitole také poprvé narazíme na pojem limity v jeho nejjednodušší formě (limita posloupnosti). Během semestru se s limitami ještě několikrát setkáme, budeme studovat
V této kapitole si postupně ukážeme, jak pojem posloupnosti definovat, jaké významné vlastnosti posloupností nás budou zajímat a jak definovat veledůležitý koncept limity posloupnosti.
Zobrazení množiny N do množiny R nazýváme reálná posloupnost.
Dále budeme používat následující standardní značení. Je-li a:N→R posloupnost, pak funkční hodnotu a v bodě n∈N, tj. reálné číslo a(n), označujeme pomocí dolního indexu16 symbolem an a nazýváme n-tým členem posloupnosti a. Skutečnost, že a:N→R je posloupnost, zapisujeme také zkráceně symbolem (an)∞n=1.
Vyzýváme čtenáře, aby vlastními slovy zformuloval, jaký je rozdíl mezi symbolem an a (an)∞n=1. Srovnejte s podobnou symbolikou u funkcí, tedy rozdílem mezi f(x) a f v případě funkce f:Df→R.
Bez velkých obtíží bychom místo indexové množiny N mohli připustit libovolnou nekonečnou zdola omezenou podmnožinu J množiny Z. V tom případě bychom tento záměr zdůraznili zápisem (an)n∈J. Takovouto množinu J lze vždy očíslovat přirozenými čísly podle jejich velikosti. Na stránkách tohoto textu si vystačíme s posloupnostmi indexovanými přirozenými čísly, tj. (an)∞n=1, a posloupnostmi indexovanými přirozenými čísly včetně nuly, tj. (an)∞n=0. Zdůrazněme, že naše číselné posloupnosti jsou vždy nekonečné. Někdy zaváděný pojem „konečné posloupnosti“ je pro nás prostě jistá uspořádaná n-tice (s pevně daným n).
Uvažme posloupnost a:N→R definovanou předpisem an:=(−1)n pro každé n∈N. Například tedy platí rovnosti a1=−1, a2=1, či a321=−1. Tuto posloupnost jsme mohli zadat i ekvivalentním způsobem: a=((−1)n)∞n=1. Oborem hodnot posloupnosti a je množina obsahující pouze dva prvky, {−1,1}. Jinak řečeno, členy této posloupnosti nabývají pouze dvou hodnot, buď 1 nebo −1. Posloupnost (an)∞n=1 má ale nekonečně mnoho členů. Posloupnost (an)∞n=1 je graficky znázorněna na obrázku č. 3.1.