Processing math: 100%
  • 1 Úvod
  • 2 Základní pojmy
  • 3 Reálné posloupnosti
  • 4 Číselné řady
  • 5 Limita a spojitost funkce
  • 6 Derivace
  • 7 Taylorovy polynomy
  • 8 Primitivní funkce
  • 9 Riemannův integrál
  • 10 Další příklady a aplikace
  • 11 Přehled použitého značení
  • Index Literatura

    3.1 Definice reálné posloupnosti

    Pomocí pojmu posloupnosti můžeme formalizovat procesy probíhající v diskrétních krocích. Například posloupnost měření průměrné denní teploty v jistém místě, nebo posloupnost aproximací řešení jisté úlohy (tímto způsobem funguje celá řada numerických algoritmů, jen členy těchto posloupností nejsou pouhá čísla, ale například matice nebo vektory; k pochopení konceptu limity nám pro začátek hřiště reálných čísel bude zcela stačit). V této kapitole také poprvé narazíme na pojem limity v jeho nejjednodušší formě (limita posloupnosti). Během semestru se s limitami ještě několikrát setkáme, budeme studovat

    Z těchto odkazů na další části přednášky je patrné, že pochopení limity posloupnosti je pro další výklad stěžejní.

    V této kapitole si postupně ukážeme, jak pojem posloupnosti definovat, jaké významné vlastnosti posloupností nás budou zajímat a jak definovat veledůležitý koncept limity posloupnosti.

    Definice 3.1 (Posloupnost / sequence)

    Zobrazení množiny N do množiny R nazýváme reálná posloupnost.

    Dále budeme používat následující standardní značení. Je-li a:NR posloupnost, pak funkční hodnotu a v bodě nN, tj. reálné číslo a(n), označujeme pomocí dolního indexu16 symbolem an a nazýváme n-tým členem posloupnosti a. Skutečnost, že a:NR je posloupnost, zapisujeme také zkráceně symbolem (an)n=1.

    Otázka 5

    Vyzýváme čtenáře, aby vlastními slovy zformuloval, jaký je rozdíl mezi symbolem an a (an)n=1. Srovnejte s podobnou symbolikou u funkcí, tedy rozdílem mezi f(x) a f v případě funkce f:DfR.

    Odpověď:

    Jedná se o stejný rozdíl jako mezi funkční hodnotou a funkcí. Symbol an označuje n-tý člen posloupnosti, kdežto symbol (an)n=1 celou posloupnosti (zobrazení a:NR).

    Bez velkých obtíží bychom místo indexové množiny N mohli připustit libovolnou nekonečnou zdola omezenou podmnožinu J množiny Z. V tom případě bychom tento záměr zdůraznili zápisem (an)nJ. Takovouto množinu J lze vždy očíslovat přirozenými čísly podle jejich velikosti. Na stránkách tohoto textu si vystačíme s posloupnostmi indexovanými přirozenými čísly, tj. (an)n=1, a posloupnostmi indexovanými přirozenými čísly včetně nuly, tj. (an)n=0. Zdůrazněme, že naše číselné posloupnosti jsou vždy nekonečné. Někdy zaváděný pojem „konečné posloupnosti“ je pro nás prostě jistá uspořádaná n-tice (s pevně daným n).

    Příklad 3.2

    Uvažme posloupnost a:NR definovanou předpisem an:=(1)n pro každé nN. Například tedy platí rovnosti a1=1, a2=1, či a321=1. Tuto posloupnost jsme mohli zadat i ekvivalentním způsobem: a=((1)n)n=1. Oborem hodnot posloupnosti a je množina obsahující pouze dva prvky, {1,1}. Jinak řečeno, členy této posloupnosti nabývají pouze dvou hodnot, buď 1 nebo 1. Posloupnost (an)n=1 má ale nekonečně mnoho členů. Posloupnost (an)n=1 je graficky znázorněna na obrázku č. 3.1.

    Obrázek 3.1: Příklad posloupnosti (an)n=1, kde an=(1)n, nN.